Bluetooth baterie Parkinson Performance

Předem chci říct, že kdyby výrobce to úsilí investované do toho, aby to nešlo opravit, investoval do kvality toho produktu, byla by to světová špička. Nicméně opět mi připlul další vadný kus. Problém těchto akumulátorů je pořád stejný, prostě chybí jim balancer, čili články se po určité době rozbalancují a elektronika následně celý akupak „umrtví“. Osobně to zatím balancuji ručně, ale je to časové náročné a pokud bude příliv pokračovat, patrně koupím nějakou modelářskou nabíječku, která balancovat umí, no a prostě ji na to použiji. Odrazuje mne zatím cena takového řešení a fakt, že z těch „oprav“ nemám příjem. Pro známé/příbuzné se takové věci dělají zadarmo a dělat to na komerční bázi mi nedává smysl. Pokud to někomu smysl dává, nechť klidně použije má zjištění, nemám s tím problém. 

1. Oživení podvybitého článku

Rozebraný akupak můžete nabít prakticky čímkoliv, co dokáže nabíjet LiIon akumulátory, v tom problém není. Prakticky vždy to příjde tragicky rozbalancované, nicméně v mnoha případech se to dá napravit a akumulátor se zase probere. Typicky najdete jeden článek, který má 2V nebo ještě méně. Takovou věc podle všech chytrých knih už nabíjet nemáte, nicméně mně se to zatím vždycky podařilo. Tím chci říct, že je tu určitá šance (nevím jak velká), že to při pokusu o oživení bouchne, urve vám to ruce, prdel, zapáli byt, vyděsí kočku, whatever. Podotýkám, že je to Váš problém, já se odpovědnosti za takovou věc zříkám. Nicméně. Začínám velice malým proudem, typicky 200-400mA a sleduji nárůst napětí na článku. Podotýkám, že to chce voltmetr s vysokým rozlišením, protože čím větší máte rozlišení, tím menší přírůstky vidíte a tím rychleji vidíte, že se na článku něco děje…a to i v případě, že se děje něco šeredného a můžete to zarazit. Opravdu je tomu potřeba věnovat pozornost dokud se nevyhrabete alespoň na 3.1V, pak už si myslím, že je to relativně bezpečné, ale myslet značí prd vědět. Proud postupně zvedám tak, abych udržela napěťový nárůst někde mezi 300-1000μV/s. Ze začátku i s relativně mrňavým proudem roste napětí velice rychle, ovšem s rostoucím napětím rychlost jeho nárůstu klesá, čili postupně zvedám proud. Každopádně dokud nedosáhnu 3.1V nechodím nad 1A. Vypadá to jako strašlivě dlouhý postup, nicméně brutálně podvybitý je pravidelně jen jeden článek, takže tohle děláte jen jednou.

2. Balancování a nabíjení

Toto jde udělat ručně (tak to aktuálně dělám), nebo to jde spojit s nabíjením, kdy to necháte udělat inteligentní nabíječku. Pokud máte tu možnost, jednoznačně doporučuji druhou variantu. Já ji bohužel nemám, takže zahajuji změřením všech článků a každý z nich potom nabiju na napětí toho s největším napětím. Následně nabíjím všechny články v serii na napětí 3.8V (což je takové typické skladovací napětí), načež opakuji postup balancování. Ano, ten jeden podvybitý vám opět spadne napěťově dolů, ale jen lehce, na ostatní většinou sahat nemusíte. Rozdíly ±30mV považuji za akceptovatelné a neřeším je, myslím si, že tolerovat by šlo i ±100mV, ale nepovažuji to za příliš rozumné, totiž akupak nemá balancer, takže čím lépe to vyrovnáte, tím déle bude trvat než se vám to vrátí se stejným problémem. Na 3.8V končím a zbytek nechávám na originální nabíječce, nicméně mít modelářskou nabíječku s balancerem, patrně bych to natlačila až do konce, totiž už jen z toho důvodu, že jejich balancery obvykle balancují až na konci, no a navíc se to dělá samo, takže proč ne. 

3. Reset zablokované elektroniky

Ikdyž máte nabitý a vybalancovaný akupak, tak to neznamená, že vám ho přístroj či nabíječka vezme, to by bylo moc jednoduché. Štěstí je, že si to neukládá žádný příznak do flashky nebo tak něco, čili stačí na pár minut vyřadit napájení procesoru na desce elektroniky a máte problém vyřešen. Dá se to udělat dvěma způsoby.

3.1. Sundání desky elektroniky

Tento postup vám doporučuji v případě, že je akupak zaneřáděný (což v mém případě zatím bylo vždy), protože veliká radost se ukrývá pod tou deskou. A dodávám, že ji prakticky nejde vyfoukat. Patrně nejzábavnější jsou piliny, protože ty zvlhnou a vlhkost následně působí na desku, čili se připravte na nějaké ty mrtvé cesty, vyžrané prokovy a podobné radosti. Tady se nedá dát jednoznačná rada jak to hledat, prostě to záleží na situaci. Podotýkám, že ten marast je i zhora, čili zapráskanou desku je prostě nejlepší vyndat, vyčistit a zkontrolovat. Z hlediska efektivity práce je asi lepší to udělat před nabíjením a balancováním, protože to v průběhu nabíjení můžete čistit a prohlížet.

3.3. Reset bez sundávání desky

Pokud jste si jisti čistotou desky a nechcete se pod ní dívat, případně se vám ji podařilo něčím opětně zablokovat (udělá to jakýkoliv pokus o nabíjení neoriginální nabíječkou například…a mnoho dalších věcí), dá se napájení vyřadit i méně násilně. O napájení procesoru se stará malé 3.3V LDO nacházející se vlevo nahoře (pokud máte desku součástkami nahoru a záporným pólem akumulátorů vpravo dole). Napájecí vstup vede přes horní křídlo (můžete snadno doměřit proti zápornému pólu akupaku) a vlevo vedle LDO je vidět malá SMD dioda. Zbytek asi už nemusím popisovat, prostě okolí oblepíte kaptonkou a diodu sundáte horkovzduchem, takhle jednoduché to je. Pak ji tam zase vrátíte (pozor na polaritu). Podotýkám, že není úplně dobrý nápad na toto používat pinzetu s vodivými hroty, takže to chce nějakou s keramikou. Dále horkovzduch potřebuje tenkou trysku, protože nechcete příliš zahřát akupak. Pokud se na to necítíte, je i možnost přeškrábnout cestu, oškrabat z ní nepájivou masku a posléze to opět spojit. Je to brutální, ale to sundávání desky také, prokovy v oválných otvorech to přežijí jen párkrát máte-li štěstí, ta deska je vyrobena hodně mizerně.

3.4. Odblokování napájecího napětí desky

Máme tady minimálně dvě verze té desky. U té první se 3.3V na výstupu LDO objeví prakticky okamžitě, bohužel u té druhé vám 3.3V chybí a následně zjistíte, že vám chybí i cca 20V na vstupu LDO. To vám jen Lídl hodil další klacek pod nohy. Když to začnete trasovat zjistíte, že v cestě 20V lince stojí nějaký spínací prvek řízený z 3.3V části, čili jakmile ztratíte 3.3V tato věc rozepne a už nemá jak sepnout. Řešení je celkem jednoduché, vezmete nějaký externí zdroj (stačí 5V) a přes diodu jej injektujete do vstupu LDO (křídlo nahoře). Tím se vám objeví 3.3V, tato blbost sepne a máte po problémech. 

3.5. Tlačítko

Pokud stisknete tlačítko, měla by se rozsvítit indikace nabití akupaku, pokud se nerozsvítí, máte zablokovanou elektroniku…no a nebo vadné tlačítko, což mne potkalo dnes. Klid, řešení existuje. Protože skládání té elektroniky je tak na úrovni zneškodňování bomby a tu elektroniku jde zablokovat patrně i škaredým pohledem, nemůžete vědět co z toho vás potkalo. Doporučuji měřit napětí na tlačítku, v klidovém stavu by tam mělo být lehce přes 3V. Jakmile ho stisknete, musí napětí na něm spadnout na nulu. Pokud nespadne, máte vadné tlačítko, pokud na něm máte nulu trvale, chybí vám 3.3V (viz výše), nebo je to blbé tlačítko zkratované. Nikdy neměřte tlačítko pípákem multimetru!!! Pokud to uděláte, patrně si odstřelíte MCU a můžete to celé zahodit (neudělala jsem to, nevím, možná je 5V tolerant, nemíním to riskovat). Totiž moderní multimetry ve snaze zavděčit se některým vypatlaným youtube recenzentům valí na diodatestu málem 4V (aby to rozsvítilo bílou LED) a totéž bohužel valí na výstup při testu kontinuity, protože se to tak prostě nejsnáz implementuje. 3.8V v 3.3V logice je její instantní smrt. Tohle je přesně důvod, proč by multimetry na diodatestu neměly chodit nad 1.5V, dříve se používalo lehce přes 2V, což třeba vůči LVDS už bezpečné není, ale pro 3.3V logiku je to v pohodě a s LVDS se běžný člověk moc často nesetká. 

Pokud zjistíte, že máte vadné tlačítko, doporučuji následující postup. Páječkou důkladně zahřát všechny čtyři vývody tlačítka, potom jehlou injektovat izopropyl přímo k k táhlu tlačítka a začít ho divoce mačkat. Máte-li štěstí, očistí se vývody, vyplaví vmetek a tlačítko se rozfunguje. Pokud štěstí nemáte, čeká vás výměna. Podotýkám, že nemá smysl se řídit podle těch LED. Jednak v momentě, kdy tlačítko zabere, tyto dále svítí, druhák pokud máte navíc zablokovanou elektroniku, tak se zase nerozsvítí vůbec, čili opravdu doporučuji měřit napětí na tlačítku. Dělá se to docela snadno, protože jedna strana tlačítka vede na záporný pól akupaku. 

4. Úpravy akupaku

Naprosté minimum, co doporučuji udělat, je přelepit záporné vedení ke konektoru pro nářadí kaptonkou. Totiž jediné, co vás tady dělí od desky je nepájivá maska a to není úplně dobrá izolace. Doufám, že se na desce vyhýbají místům, kde ten pás vede, ale nikdy nevíte co vodivého vám tam vletí a udělá problém, takže tohle definitivně doporučuji přelepit. Další věc jsou prokovy u vývodů jednotlivých sekcí baterie. Se dvěma vyjímkami jsou všechny tyto terminály odváděny spodní stranou desky, vývody z baterie však pájíte zhora. Deska není vyrobena úplně kvalitně a totéž platí i o páscích vedoucích do baterie, čili urvat prokov je velice snadné. Pokud se to stane, chybí vám napětí z nějaké sekce a instantně končíte zablokovanou elektronikou. Pokud ten prokov praskne za provozu, končíte tímtéž. Prostě doporučuji ty prokovy obejít kouskem izolovaného vodiče a propojit horní stranu s dolní. I v případě, že to zatím funguje. Jsou tam měřicí pady, které k tomu účelu můžete snadno využít. Vlastní vedení jde pak buď přetáhnout přes hranu desky (nějak zásadně to ničemu nevadí), nebo využít vyfrézovaný slot kolem teplotního senzoru na jedné straně a slot pro termistor na druhé straně, možností je mnoho. Třetí věc, kterou doporučuji udělat, je podložit hlavy dvou vrutů držících desku izolačními podložkami, jsou nebezpečně blízko cestám. 

Otázka je, zda by do toho krámu nešlo vestavět fungující balancer. Bylo by to jistě pěkné, ale bez spolupráce s nabíječkou je taková věc obrovská, neb je (může být) na ní velký ztrátový výkon, no a otázkou je co by udělala ta elektronika. Upřímně, ono by asi bylo úplně nejlepší navrhnout vlastní elektroniku a postavit vlastní nabíječku, nicméně toto je něco v čem upřímně řečeno nechci topit vlastní čas. Člověk má na světě nějakých 30000 dní a poctivé ⅔ z nich pro sebe využít nemůže, pokud navíc dělá nějakou takzvaně normální práci, která ho nebaví, je to daleko víc. Toho času zase na světě člověk nemá tolik, aby ho mohl utrácet v podobných nesmyslech. Běžný člověk má v celém životě pro sebe méně než 5000 dní, přičemž většině z vás už z tohoto nezbývá ani polovina, přičemž to celé předpokládá, že se dožijete vysokého věku v příčetném stavu, což vás definitivně potkat nemusí. Pamatujte na to vždy, kdy se začnete zaobírat nějakou takovouhle šíleností, jejíž výrobce se vám snaží toliko házet klacky pod nohy a tím vás připravuje o to jediné, co na světě opravdu vlastníte — o čas vašeho života. A taky, že rakev nemá kapsy a že za peníze si nekoupíte ani minutu života.

5. Update

Na youtube kanále TO220 bylo popsáno jak vlastně balancer v těchto AKB funguje. Osobně bych neměla nervy na to to zkoumat, nicméně to (alespoň podle toho, co je v tom videu, nemám důvod tomu nevěřit) opravdu balancuje, tedy za velice specifických podmínek, které v realitě patrně nenastanou, protože většina lidí tu AKB nabíjí před tím, než ji budou používat, nikoliv po tom, co ji použili, aby následne zjistili, že v tom akumulátoru mají tak rámcově polovinu energie. Ten balancer prosím nebalancuje při nabíjení, ale akumulátor nabíjí dokud první článek nedosáhne maxima a potom teprve začíná balancování, kdy balancer postupně vybíjí všechny články extrémně malým proudem tak, aby všechny spadly na stejné napětí. Takže pokud tam máte článek, který se používáním dostal na nízké napětí (a to se dříve či později stane), potom vám to v rámci balancování všechny články vybije na jeho napětí. Čili ty AKB se musí používat tím způsobem, že okamžitě po použití je nabijete, potom je necháte měsíc sedět na poličce, znovu nabijete, použijete, nabijete…a tak pořád dokola, podstatné je, že je musíte po nabití nechat sedět na poličce, aby se radostně všechny články vybily na úroveň toho s nejmenším napětím. Chtěla bych potkat kreténa, co tohle vymyslel. Udělala bych mu věci, které se rozhodně dělat nemají.