Niki Bretschneider

 …véry dándžerůs of kórs. …toho času před kamerou divoce rozebíráme nějakou ubouhou čínskou nabíječku morbidních telefonů, děláme u toho blady hel a véry dándžerůs a mnohé podobné, až dojde na samotný transformátor, kde se za smrtelně nebezpečné považuje to, že lakovaný drát kousku primáru se kříží s lakovaným drátem kousku sekundáru, protože mezi vámi a sítí je v tomto případě jen tenká vrstvička laku, což v kombinaci s chytrým člověkem, který ví jak tlustá je izolace na síťových kabelech, vytvoří pocit akutního ohrožení života něčím, co bez rozmyslu zabíjí už svojí vlastní existencí. Jelikož jsem blbá, tak tyto pocity nemám a tudíž mne zajímá jakou izolační pevnost mají dva přes sebe překřížené lakované dráty. No a protože mám prostředky k tomu to změřit, stvořila jsem následující experiment: Připadá mi to samovysvětlující, nicméně. Dva lakované dráty. Konec každého z nich je oškrábán a pocínován aby to mělo kontakt s krokodýlky. Potom lať, do ní zatlučené čtyři hřebíky a na nich z

 Tak jsem se zase dozvěděla že píšu lidem urážlivé komentáře a co všechno ještě dělám špatně když neakceptuji kdejakého namachrovaného týpka na internetu, no a světe div se, já se z toho nejen nezhroutila, ale dokonce ani nepoučila a co je nejhorší — míním v tom pokračovat. Mám tu celkem solidní sbírku urážek, dělá mi radost, neb člověk má přijímat urážky s povděkem, neb kolik lidí nasereš, tolikrát jsi člověkem . no a já vysírám ráda. Nicméně k věci. Pokud už člověk potřebuje najít nějaké nesmyslné zapojení, věci s 555 jsou ideálním kandidátem. Nechápu čím si to tento IC zasloužil, ale prostě je to tak, je to takový předchůdce arduina, taky s tím šlo blikat LEDkou (jizlivost a arogance master level). Dobře, přiznávám, že dnes jsem úplně vysírat nechtěla, spíše jsem potřebovala nějaký jednoduchý DC-DC měnič z něčeho malého někam na alespoň 200V a nechtělo se mi přemýšlet, tak jsem se podívala do svého archivu a našla jsem věru poklad. Patrně jsem si toho nevšimla když jsem to schem

Předem chci říct, že kdyby výrobce to úsilí investované do toho, aby to nešlo opravit, investoval do kvality toho produktu, byla by to světová špička. Nicméně opět mi připlul další vadný kus. Problém těchto akumulátorů je pořád stejný, prostě chybí jim balancer, čili články se po určité době rozbalancují a elektronika následně celý akupak „umrtví“. Osobně to zatím balancuji ručně, ale je to časové náročné a pokud bude příliv pokračovat, patrně koupím nějakou modelářskou nabíječku, která balancovat umí, no a prostě ji na to použiji. Odrazuje mne zatím cena takového řešení a fakt, že z těch „oprav“ nemám příjem. Pro známé/příbuzné se takové věci dělají zadarmo a dělat to na komerční bázi mi nedává smysl. Pokud to někomu smysl dává, nechť klidně použije má zjištění, nemám s tím problém.  1. Oživení podvybitého článku Rozebraný akupak můžete nabít prakticky čímkoliv, co dokáže nabíjet LiIon akumulátory, v tom problém není. Prakticky vždy to příjde tragicky rozbalancované, nicméně v mnoha p

„Přijímač slaďujeme pomocí amplitudově modulovaného generátoru…“ No výborně, ale kde ho mám vzít? Na stole mám  JDS6600 , což je taková trochu pohroma, nicméně má to dva kanály a chodí to řekněme do  40MHz . Tak vysoko se dostat nepotřebuji, elektronkové přijímače mají typicky střední a dlouhé vlny, nicméně nejčastěji je třeba trefit mezifrekvenci, která typicky sedí mezi  450-480kHz . No a na to se dá použít konstrukce, kterou předkládám. Požadavky na konstrukci musí to být jednoduché a levné musí to jít vyrobit na bastltisku mělo by to fungovat alespoň do  1MHz vyšší harmonické nosné nevadí (protože je vyřeší filtry v  přijímači) Připouštím, že vyšší harmonické jsou v tomto ohledu velikým kompromisem, ale je to cena za jednoduchost. Samozřejmě můžete použít nějaký specializovaný IO  násobící dva signály (případně takovou věc postavit ze součástek), což ale definitivně nebude ani levné a ani jednoduché (pokud to má za něco stát), takže jsem takové řešení hned na začátku zavr

Různé E-field sondy lze koupit na čínských tržištích prakticky za pár korun (zvláště když to srovnáte s cenou dospělé sady E/H sond). Prakticky vždy je to kus 50Ω vedení zakončený kuličkou, ploškou, nebo krátkou anténkou, typicky to bývá realizované jako plošný spoj, může to být zalité do nějakého polyuretanu, nicméně princip je pořád stejný. Ideální je použít kuličku. Problém je v tom, že 50Ω (vstup spektráku) je poměrně málo, takže se na sondě nakmitá relativně malé napětí, čili nedílnou součástí takové věci je vhodně navržený zesilovač. Pokud nepotřebuji měřit úrovně (a to mi nějaká malá sada sond z čínského tržiště neumožní, protože tam neexistuje nějaká předvídatelná relace mezi polem a nakmitaným napětím), což nejde-li o EMC, tak ve většině případů nepotřebuji, nabízí se možnost integrovat zesilovač do sondy (nepotřebuji ho charakterizovat, o úrovně mi nejde), no a tady přišla druhá myšlenka, čím vyšší budu mít vstupní impedanci, tím vyšší napětí se mi na sondě nakmitá. Čili on b

50-75Ω Adapter 50/75Ω Adapter Způsobů, jak nastykovat 50Ω systém s  75Ω je mnoho, můžete použít nějaký transformátor, transformační vedení, buffer, nebo pasivní přizpůsobení. Problémem transformátorů a transformačních vedení je jejich omezený kmitočtový rozsah, typicky se dají navrhnout na konkrétní kmitočet, případně pásmo kmitočtů, buffer zase obsahuje aktivní prvek, tudíž jednak vyžaduje napájení, současně na něm snadno vzniká nelineární zkreslení, poslední možností je pasivní přizpůsobení, na kterém zase vzniká útlum. Pokud budete například připojovat 50Ω spektrální analyzátor k  75Ω televiznímu rozvodu, patrně vám bude stačit vřadit do serie se vstupem 25Ω rezistor, rozvod v tento moment uvidí 75Ω , no a protože vstup spektrálního analyzátoru začíná útlumákem (právě aby se vyrovnala vstupní impedance napříč celým analyzovaným spektrem), nezpůsobí vám takový postup problémy, byť to, co se odrazí ze spektráku definitivně nebude vidět 50Ω , jenže ze vstupu spektráku se