Blokující oscilátor

Blokující oscilátor je stará věc známá z elektronkových televizních přijímačů, takže když to vytáhl na AllElectronicsChannel, celkem mne nepřekvapilo, že to zkoušel s lahví. Tehdy jsem si řekla, že to zkusím s FETem, protože co jde s triodou, jde i s FETem, tedy většinou. Ovšem než jsem se nad tím zamyslela, spáchal to on osobně, ovšem toliko coby simulaci a ještě ve videu o simulaci transformátoru: https://youtu.be/KtEfu3Oumo0 No a tehdy mne napadlo, co to takhle postavit? Přesně tak jak je to v té simulaci. Nevidím důvod, proč by to nemělo fungovat, navíc budu mít přímé srovnání reality a simulace, což je zajímavé samo o sobě. Čím víc jsem o tom přemýšlela, tím víc se mi ten plán líbil. 

Celá myšlenka má ovšem vadu. Pokud řekněme simulujete nějaký polovodič, můžete simulaci předhodit nějaké změřené parametry, nebo přímo použijete model dodaný výrobcem, v rámci výroby jsou parametry celkem stabilní. To stejné platí pro většinu součástek, problémem je ovšem ten transformátor, který právě byl podstatou výše zmíněného videa, přesněji řečeno jeho simulace. Nebudu to složitě obcházet, mám tady hrst jakýchsi feritových toroidních jader, které jsem koupila v nějakém výprodeji koncem 90. let (tehdy jsem jich koupila ukrutné množství protože byly snad po koruně, nebo jak), jsou víceméně neznámých parametrů, takže jsem na ně motala závity dokud jsem se nedohrabala k hodnotě 100μH, přesněji řečeno 108μH, protože to bylo nejblíž jak se dalo dostat řekněme s rozlišením na půlzávity. Ano, těch závitů tam není moc, tuším 7½, nepočítala jsem to. Pak ještě jednou to stejné pro sekundár. No a pak jsem to celé zalakovala lakem na nehty, protože, no, protože jiný nemám. Takže se samozřejmě musím rozcházet právě v tom transformátoru. Sice má na obou stranách zhruba 100μH, ale dál jsem to opravdu neřešila.

A teď to příjde:

No a ono se to takto k mému překvapení rozběhlo na první pokus. Dokonce na nepájivém poli, kde nikdy nedrží všechny spoje tak jak mají, asi mi byli vehementálové nakloněni:

Hm, těch 35V je nemálo. Jistě, na té špuli dochází k indukci, ta pomáhá zavřít ten tranzistor (jo, tohle jsem použila v tom dosud nepublikovaném AM vysilači) a nemá to v podstatě kam jít. 

Pulz sám je ovšem naprosto ukázkový:

Pokud se týká náběžné hrany pulzu, už to taková sláva není.

Na druhou stranu jsou to pořád nějaké desítky nanosekund, což by se asi na nějakou TDR se zavřenýma očima použít dalo, nicméně je to pořád daleko od ideálu. 

Nicméně dovedlo mne to k úplně jiné myšlence. To napětí je opravdu nemalé a dalo by se s tím samozřejmě jít daleko výše. A pak by to celé radostně mohlo spustit onen lavinový průraz v následném polovodiči, což je přesně to, kam se moje zkoumání bude dále ubírat. Totiž kdyby tohle šlo, vyřeším si problém s 200V zdrojem pro avalanche pulser jednoduchým a elegantním způsobem.