Krev a šroubky

 Říká se, že katastrofy, průšvihy a násilí je tím, co přitahuje pozornost davů. Že ve zprávách prostě musí být krev (někde někdo umře) a šroubky (něco se rozstřelí), jinak to nebude nikoho zajímat. Nikdy jsem nad tím nepřemýšlela, protože jsem ani nemusela, nicméně události posledních dnů mne přesvědčují o tom, že na tom asi něco bude. Ten multimetr, ten mě vytočil, protože ona to byla už druhá hloupá věc v řadě, nebýt toho katastrofálního pištění, je to velice dobrý stroj, do tolerancí se to vejde s přehledem, velký dojem na mne udělalo měření odporu, které je lepší než bych čekala, chyba na posledním místě a největší zaznamenaný rozdíl byl 1dig. Tomuto se ještě pověnuji jinde. Spíše mi jde o to, že s tím pištěním mi už opravdu ujely nervy. 

Jenomže pak jsem zjistila, že když mi ujedou nervy, má to větší sledovanost, než když napíšu seriozní článek, převedeno do absurdního rozměru, pokud tady budu jen nadávat na všechno kolem, budu mít patrně větší sledovanost než teď, no a bude se mi to samozřejmě i snáz dělat, nicméně nevidím v tom nějaký přínos. A nebo jsem možná jen napsala to, co bylo potřeba říct veřejně.

Každopádně nemíním na tomto blogu nic měnit, výbuch byl veskrze ojedinělý a osamocený.