Umělá magneticky vázaná anténa

Pokud je z nějakého důvodu potřeba navázat výstup generátoru či zkušebního vysilače na vstup rozhlasového přijímače vybaveného toliko feritovou anténou a žádným vstupem, dostáváme se do problémů. Běžně používané umělé antény nejsou ničím jiným než útlumovým článkem a ztrátovou impedanční konverzí, nicméně předpokládají, že přijímač má vstup na externí anténu (byť mnohdy podivných parametrů). Pokud ale nemáte nic než feritku, musíte výstup generátoru/zkušebního vysilače nějakým způsobem magneticky navázat na feritovou anténu podobně, jako se to děje například v transformátoru.

Zařízení tedy musí snížit úroveň vstupního signálu na hodnoty akceptovatelné přijímačem, současně se musí v maximální míře bránit parazitnímu vyzařování — to může nastat na dvou místech, jednak ze samotné vazební cívky, proto je tato elektricky stíněna, druhým místem je vedení směrem ke zdroji signálu. To tedy musí mít nějakou příčetnou impedanci, v dnešní době se používá výhradně 50Ω, na kterém by se neměla vytvořit nějaká zásadnější stojatá vlna, čili S₁₁ by měla být lepší jak alespoň -10dB.

Výroba samotné stíněné vazební cívky vypadá na první pohled komplikovaně, no já jsem se rozhodla pro snadné řešení — použila jsem jeden závit stíněné dvojlinky (oba živé jsou uvnitř jediného stínění), přičemž živé jsou zapojeny mezi závity do serie, čímž vytváří dva závity uvnitř stínění.

Zbývá tedy tuto věc nějakým způsobem napasovat na generátor/zkušební vysilač. To je potřeba udělat širokopásmově, s dostatečným útlumem a s vysokým útlumem odrazu na vstupu. Dospěla jsem k následujícímu řešení:

Zapojení začíná celkem běžným 6dB útlumovým článkem v konfiguraci přemostěné T. Tím je zajištěn útlum odrazu -12dB i v případě, že by za útlumovým článkem byl zkrat či rozpojení, ať bude za tímto útlumovým článkem cokoliv, může být S₁₁ -12dB nebo lepší, čímž zajišťuji přizpůsobení k napájecí lince a bráním tím jejímu zbytečnému vyzařování. Následuje vazební kondenzátor C1 oddělující stejnosměrnou úroveň (být by tam neměla, nicméně), následuje dělič R5,R6 proti R7 a vlastní vazební cívce. Parametry vazební cívky jsou víceméně náhodné (já použila asi 15cm výše popsaného kabelu), paralelní kombinace R5, R6 sníží impedanci R7 dále potlačí proud vazebním vinutím, čímž se do systému vřazuje další útlum. Pokud se takováto smyčka pověsí na roh přijímače, kde je feritová anténa, měl by být na vstupu signál v rozsahu 0..+20dBm pro navázání na vstup přijímače v rozumné síle.

Zapojení samo je postaveno na kousku jednostranného cuprextitu do kterého je obrazec vyšrkabán zalamovákem. Celá deska je nakonec zafouknuta do teplem smrštitelné bužírky. Pochopitelně mechanické provedení můžete zvolit odlišné v závislosti na předpokládaném použití. Zapojení by mělo pracovat na první pokus, avšak upozorňuji, že to skutečně není vysílací anténa, oddálení smyčky na 10cm způsobí téměř úplné vymizení injektovaného signálu.