Akce Robert Klika

Tady se před léty u jednoho pokoje epicky rozpadla klika. Já nevím jakou to mělo genezi, ale když jsem k tomu přišla, tak to mělo kleštěmi vyrvanou takovou tu střelku s trojúhelníkovým průřezem, co zajišťuje dveře v zavřené poloze. Opravené to bylo tak, že na dveřích byl přišroubovaný skříňový magnet, který chytal na kovová futra. Přirozeně. Kočka magnet přetlačí a vleze tam, takže jak přišly nové kočky, nastalo zamykání pokoje. No a teď do toho přišly ještě děti (nevím co je horší, v projevech se to zásadněji neliší). Nemohu přeci dvouleté dítě zamknout v pokoji, no a také nemohu čekat, že se zamkne a pak zase odemkne, takže došlo na místní kreativní řešení, které odmítám komentovat. Ve dveřích vražená krabice, kterou dítě odsune, ale kočka ji prý nemá za co chytit. Záblesk reality: kočky se to naučily odsunout rychleji než dítě, naštěstí se kočky bojí dítěte, čemuž se ani nedivím, nicméně… Nicméně už mě ta krabice v předsíni nasrala. Jasně, hodila jsem o ní dvakrát hubu a jednou do ní šlápla a jela jak stalinovy saně a naznala jsem, že už toho bylo dost. A koupila od kondomóna Alzáka zámek. Prostě ho vyměním a budu tvrdit, že se v Praze dějí divné věci, že se najednou setmělo, zablesklo se, zahřmělo tak, že se otřásl celý barák, no a když ta hrůza pominula, tak něco magicky záhadného opravilo kliku od pokoje. No já za to nemůžu, přece ji znovu nerozbiji, vlastně ani nevím jak. V minulosti jsem již navrhovala, že to opravím, ale bylo to pro nedůležitost zamítnuto. No krásně jsem si to vysnila, jenže sny nejsou ani pro malé králíčky, natož pro mne. Vstala jsem brzy ráno odhodlaná páchat zázraky. A tvrdě jsem narazila — nedokážu odmontovat kliku, takže nevyndám zámek, takže nevyměním zámek atd. Nějaký blázen do kliky místo červa narval naříznutý šroub, ten tam ještě zamlátil kladivem a aby to teda stálo za to, tak ho zalepil epoxidem.

Na tomto místě laskavý čtenář promine předběhnu-li poněkud v ději. Ono vymontování toho červa by pranic nepomohlo, neb čtyřhran byl v klice zalepen epoxidem, ale to jsem měla teprve zjistit.

Plán B

Rozhodla jsem se odvrtat tu hrůzu, možná ten slavný slot nejdříve odbrousím dremelkou aby se mi to nekouslo, případně nevyjelo do hliníku kliky. Řezání závitů do hliníkové kliky odmítám, takže provrtám čtyřhran, co vede napříč zámkem, závit nařežu do něj, protože to by mělo být železné, no a prošroubuju to přes kliku šroubem s konickou hlavou na kterou udělám v klice frzuňk. Protože, doprdele, co už jiného? Kdyby to nevyšlo, tak holt koupit novou kliku, nové kování, zlomit staré kování aby se udělalo místo, uřezat kliku a namontovat novou kliku i kování. Oni místo toho, aby šli do obchodu a koupili za korunu červa, vyrábí cosi ze šroubu, co se jim v závitu kliky zasekne, protože tomu slotu nezačistí hrany, takže potom to nejde ani tam, ani ven, čili to tam namlátí a projistotu ještě zalepí, tudíž to už nikdo nerozebere. Takže tím zničí kliku za dvě sta určitě (nová klika stála 120Kč, ale to předbíhám), neb je nenapadne, že to taky může být potřeba rozdělat.

Tento plán se naštěstí nikdy neuskutečnil, vše nakonec dopadlo jinak. Občas je potřeba více přemýšlet a méně konat. Pokud budu odbrušovat slot v „červovi“, může se mi o nezačistěnou hranu kousnout nástroj, zlomí se, trefí mě, budu brečet. Navíc. I v případě, že oddremelkuju slot, není jisté, že také odvrtám zbytek, patrně mi ten vrták uhne do hliníku a v lepším případě to bude k ničemu, v horším zlomím vrták. Takže plán C. Prostě koupit novou kliku a tu starou urazit. Nikoliv, plán D. Na dveřích od pokoje mám ekvivalentní kliku, která má (překvapivě) funkčního červa, ovšem zase k ní není kování. Takže novou kliku s kováním koupit sem, kliku odtud použít jako náhradní a opravit s ní kliku na druhém pokoji. Pochopitelně, zalepená klika se musí uřezat, nemám pilu, čili musím koupit ještě pilu, dobře. No a přibrala jsem ještě zrcadlo, neb nemám dostatečně velké. Budu ho muset pověsit…časem…

Útok

Bože můj, to bylo zas „něco“. Klika a pila na železo přijela brzy ráno, tedy přesněji řečeno v sedm tady s tím chlap zvonil. No to jsem opravdu nečekala. Když jsem vyndala kliku od mého pokoje, tak vypadl ze dveří zámek. To jsem ostatně také nečekala. On tam tak nějak nebyl přišroubovaný, ono ho nebylo do čeho přišroubovat, ty dveře snad obědval bobr. Naštěstí plech zámku se ještě měl o co opřít, no a já mám dlouhé vruty a nebojím se je použít… Nejsem s tím řešením spokojena, nicméně už jsem na to opravdu neměla nervy. Instalace nové kliky proběhla úspěšně, nyni se připravuje poslední restart dveří…ehm…

Řezání té zalepené kliky už tak snadné nebylo. Nejprve jsem oblepila dveře lakýrnickou páskou abych je nepoškrábala, potom jsem pod dveře dala uříznutý bok z kartonové krabice, což moc dobře nešlo — nedostatečný odstup dveří od koberce. Nicméně nechci aby mi padaly piliny do koberce, kdoví jestli by to pak šlo zas ven (nešlo, hliník nechodí k magnetu), takže nârváááát!! Párkrát jsem do té kliky zabrala a dál se to nechtělo hnout, když jsem si na to sáhla, bylo to horké. Opravdu horké! Takže jsem jednou rukou řezala, druhou do řezu stříkala olej ve spreji z blídl je hnusný a zase se to hýbat začalo. Když jsem tu zasranou kliku konečně uřezala, bylo pod tím docela nakapáno směsi pilin a oleje. Zbytek kliky se měl rozpadnout, nic jej už nedrželo, jenže se samozřejmě nehnul. On nejen že byl ten čtyřhran zalepený epoxidem v klice (a tudíž i ve zbytku kliky), on byl prosím zalepený i v zámku, no, naštěstí jen tavkou (nechápu jak to tam dostali, to musela být neskutečná práce). Takže jsem čtyřhran ze zbytku kliky a zámku po lítém boji vymlátila tyčí jak čínské ghetto. Starý zámek ven, nový zámek dovnitř, ovšem zas tam nešla nasadit klika. Ježkowywoči, už né! Dost! Stačilo! Dobře, povolíme kování. Nojo, kdyby to ale šlo. Někdo dotáhnul na sílu a na krev philips vruty pozidrive šroubovákem, takže jistě strhnul drážky v hlavách vrutů a nejspíše i šroubovák. Šroubovák je jeho problém, ale drážky ve vrutech jsem potřebovala já, abych ty vruty vytočila. Byl to dlouhý příběh ve kterém bylo snadnější vytočit sebe než vruty, tudíž byl proložen slovy, která se ve slušné společnosti jistě neříkají. Když jsem konečně vytočila dva ze čtyř vrutů, udělalo kování pink a změnilo svojí polohu. Dobře, vytočit ty zbývající dva, namontovat kliku a znova přišroubovat kování. Stržené vruty do kování pochopitelně vracet nemíním, našla jsem tu jakési vhodného rozměru s TX10 drážkou, hádám, že mě za to někdo v budoucnu prokleje vodou do obou kolen. Tím horory víceméně končily, ještě by ty dveře potřebovaly sundat, seřídit a namazat panty, ale na to už nemám sílu. Zavírá se to na kliku a to mi stačí. Kliku jsem dala zvenku jak od nádražního hajzlu, tj. otočenou přímo vzhůru. Kočky se totiž naučily vyskočit, chytit se předníma packama za kliku a tuto vlastní vahou zmáčknout. Nevím kdo jim to ukázal, nebo jestli to vymyslely samy, ale vodorovná klika proti ním absolutně nepomáhá. No, tak takto jsem milé děti dopadla. Příště raději lámat skály jak opravovat kliku. Asi vytáhnu archivní B5 a něco si pustím…když už jsme tak u těch katastrofálních klik…