Chaosmagie v elektronice

Kdysi jsem žila v představě, že když někdo navrhuje nějaké zařízení, ví přesně jak funguje. Přesněji řečeno zná tu část, kterou navrhuje, některé věci jsou příliš velké aby je zdolal jeden člověk. Po dnešním zážitku si to už nemyslím, člověk se stále učí.

Rozhodla jsem se udělat redesign věci, kterou jsem bezmyšlenkovitě vyrobila cca před 20 lety podle dodaného návodu, ono to „nějak“ fungovalo, no a dál jsem nad tím nepřemýšlela, nebyl důvod. Čili jsem příslušné zapojení považovala za korektní a prostě jsem předpokládala, že udělám jednoduchý redesign, nedostupné součástky nahradím dostupnými a tím to bude v podstatě vyřešené. 

A to jsi opravdu čekala, že to bude takto jednoduché?

Upřímně řečeno, ano.

Sni dál, ťunťo.

Náhrady nejsou nikdy úplně jednoduché, staré tranzistory byly pomalé a měly malé zesílení, takže vždy musíte trochu přemýšlet nad stabilitou a pracovními body, navíc těžko seženete germániovou diodu, nicméně jsou daleko zajímavější a lepší součástky, takže řekněme můžete odstranit určité věci poplatné době, prostě redesign není nic jednoduchého, avšak pokud bylo původní zapojení navrženo příčetně a průhledně, není to ani nic katastrofálního. Pokud navíc máte kontakt na autora, můžete se na mnohé věci prostě zeptat. Tedy toto jsem si myslela až do dneška.

Máte nějaký popis zapojení, ten letmo přečtete, protože pak stejně budete dohledávat konkrétní věci, no a pustíte se do zběžné analýzy zapojení. Některé kombinované prvky rozkreslíte na jejich vnitřní strukturu, no a snažíte se to nějak pochopit. Musím uznat, že v této situaci jsem byla docela fascinována, protože jsem viděla věci poplatné době, ovšem navržené opravdu velice chytře, můj obdiv k autorovi začal růst až do určitého momentu. Pozor, některé části jsou trochu moc geniální ve srovnání s tím zbytkem, to je asi jako když najdete diamant v koňském trusu. Jak často se tohle stane? Dobře, mohl to někde obkreslit aniž by nad tím přemýšlel. To je ovšem přesně ten moment, kdy se začnete dostávat do docela nepříjemné situace, protože tady ty geniálně jednoduché věci bývají nepěknými pastmi z hlediska stability, ono to totiž funguje za nějakých podmínek, vy ovšem netušíte za jakých a musíte to prostě vymyslet. Což vzhledem k tomu, že ta věc obsahuje záblesk geniality, není úplně snadné. 

Dobře, třeba o tom bude něco v dokumentaci. Jejím čtením ale ztratíte pevnou půdu pod nohama definitivně. Dokumentace se neshoduje s tím, co vidíte. Autor popisuje funkčně úplně jiné prvky než tam ve skutečnosti jsou, takže jste tvrdě konfrontováni s faktem, že autor nechápe jak jeho dílo funguje, že ten záblesk geniality je víceméně náhodná formace v jinak chaotickém zařízení. 

Zaútočila jsem přímo a ono to vyšlo. Lidi dokáží strašlivě lhát, ale když je konfrontujete s pravdou, pak „povolí“ a přiznají se. Zapojení vzniklo tak, že v závěru jeho autor chaoticky přehazoval součástky v katalogovém zapojení a ono to najednou náhle začalo fungovat. Tak to překreslil a dál nad tím nepřemýšlel. 

Přemýšlím jak by to mohlo být ještě lepší…