Vstupní jednotka OIRT — díl druhý

V předchozím článku jsem vyhrožovala, že pokud najdu způsob jak vstup té jednotky navázat na generátor dříve, než budu potřebovat ten ladičák, vyzkouším, jestli to vůbec směšuje. No, stačilo si poposednout, neb jsem si asi seděla na vedení. Vstupní jednotka má (předpokládám) 300Ω symetrický vstup, čili by mělo stačit použít televizní symetrizák pro I. a III. band (obě VKV rozhlasová pásma leží mezi prvním a třetím bandem) a ten připchat k výstupu generátoru přes ztrátové přizpůsobení 50/75Ω popisované několik článků nazpět. Problém je v tom, že nemám televizní symetrizák. Nicméně. Hlavně se s tím nesrat. Mám balun 1:9 což připojené na výstup 50Ω generátoru znamená 450Ω na výstupu symetricky. Přesně takhle jsem to používala s rámovou anténou (ano, je to na krátké, ale ono by to výš nějak jet mohlo…vzhledem k tomu co v tom balunu je). 300Ω vstupu teda chybí 150Ω což jsem vyřešila dvěma 75Ω rezistory v serii (poskládané z dvojice 150Ω…chtěla jsem, aby to bylo alespoň trochu symetrické pro případ, že bych do toho šťourala i jinak než near field sondou…což se nakonec nestalo, nicméně). Ono se z toho samozřejmě něco odrazí, ale to neřeším, protože celková délka vedení ke generátoru byla asi 20cm a generátor má na výstupu masivní útlumák (a i tak v pohodě přetlačí útlum přidaný těmi rezistory…ono totiž z antény toho taky moc neleze, takže to musí mít citlivé vstupy). Jak říkám, Hlavně se s tím nesrat…a Kouření může zabíjet… Signály jsem z toho tahala opět pomocí near field sondy udělané z bufferu miniwhip antény (nemusíte hledat co kam vede).

Rozhodla jsem se pro „vysilač“ na kmitočtu 68MHz, čili kmitočet LO 78.7MHz, což jsem si naladila předem, protože se mi to nechtělo následně pronásledovat.

 

Na vstup to dostalo nějakou FMku (1kHz se zdvihem 20kHz…chtěla jsem, aby to mělo nějakou šířku)

 

No a tohle vyhřezlo z výstupu:

 

Ano, ty dva screenshoty jsou téměř identické, zásadní rozdíl je v tom, že první má střed na 68MHz a ten druhý na 10.7MHz, čili ta vstupní jednotka funguje…neb tohle je přesně to, co to má dělat. V přijímači by následovaly nějaké ty 10.7MHz filtry a za nimi nejspíše poměrový detektor.

Zbývá podívat se jak je naladěný vstupní a výstupní filtr. To lze udělat různě, já se rozhodla pro šumový generátor připojený na vstup vstupní jednotky (ano, nemám spektrák s tracking generátorem…což je docela smutné…ale mám čínský šumový generátor od BG7TBL…navíc s šumovým generátorem nepadnete do problémů na MF výstupu, kde byste museli mít TG s odskokem). Vlastností šumu je to, že je širokopásmový, čili pokud jej proženu nějakým filtrem, dostanu na výstupu filtru ve spektru obraz propustné charakteristiky onoho filtru.

Na výstup šumového generátoru jsem dala 20dB útlumák (měla jsem tam toho navalit víc…ten generátor má ukrutný kraft) a sondou jsem šťourala v okolí směšovače.

 

Referenční kurzor (R) je umístěný na kmitočtu 66MHz, čili začátek pásma, kam byl současně naladěna i vstupní jednotka. Inkrementální kurzor (1) sedí na kmitočtu o MF vyšším, čili +10.7MHz a peak pod ním je vlastní LO. To, co je pod referenčním kurzorem je propustná charakteristika vstupního obvodu, no a jak vidíte, tak to sedí. Odstup 10.7MHz mezi oběma vrcholy by měl sedět napříč celým přeladěním vstupní jednotky, v případě, že by se to proti sobě nějak pohybovalo, je potřeba vstup/LO znovu sladit. Tady to ale sedělo naprosto impozantním způsobem, což mne, upřímně řečeno, překvapilo. Uvážím-li, že jsem desku tahala ven z mechaniky připevněné k ladičáku, je tohle výsledek, který jsem opravdu nečekala. Viditelně si to tady na těch nízkých kmitočtech (OIRT) nechá líbit opravdu hodně.

Dalším krokem (kdyby se jednotka slaďovala) by byla kontrola výstupu ze směšovače. Většinou bývá alespoň nějakým způsobem laděný, no a pochopitelně musí sedět středem na střed mezifrekvence. 

 

Vidíte, že výstup skutečně laděný je, protože pro pokles o 6dB byla šířka pásma vstupního filtru cca 2MHz (jeden dílek), kdežto tady je to cca 1½ dílku, ovšem máme 300kHz na dílek, čili šířka pásma je kolem 500kHz, čili zhruba čtvrtinová. Toto je přesně způsob kterým funguje superhet. Čím menší kmitočet, tím užší filtr, protože čím menší kmitočet, tím snáz se dělá stabilní úzký filtr. Čili jak se postupně směšováním snižuje kmitočet, zužuje se i filtr až se dostaneme na šířku odpovídající použité modulaci. Referenční kurzor je tady na kmitočtu 10.7MHz, což je střed mezifrekvence, no a vidíte, že je to mírně posunuté, nicméně do tohoto sahat nemíním, totiž vstupní jednotka nemá zatížený výstup. Pokud by to bylo v celém přijímači, patrně bych se snažila srovnat výstup na propustnou charakteristiku následujících filtrů, což by možná kousek posunulo celou mezifrekvenci. Tady je totiž vždycky otázka, zda celou soustavu ladit odzadu nebo zepředu. Osobně zastávám přesvědčení, že mezifrekvence má sedět na svém kmitočtu, jenomže pokud zařízení obsahuje filtry, které nejde ladit, je patrně nejlépe zjistit propustnou charakteristiku takového filtru a podle ní naladit zbytek. Protože když to nejde ladit, tak to prostě nedostrkáte na kmitočet kde to má být a pak dává smysl použít kmitočet na kterém to shodou okolností sedí. Tohle mimochodem bylo neštěstí mnoha rozhlasových přijímačů s fázovým závěsem. Ony neseděly mezifrekvenční filtry (většinou proto, že byly zatíženy nějakým nesmyslem, nebo prostě byly chybně vyrobeny), no a teď jak to sladit. Buď se poměrový detektor naladil na skutečný střed mezifrekvence a celé se to na něj sladilo, pak ale neseděla stupnice, no a nebo se to sladilo na definovaný kmitočet MF zásluhou čehož ovšem byly bokem filtry, takže kupříkladu zapnutí sterea způsobilo spíše zvýšení šumu než nějaký stereo efekt. Pokud má taková věc jenom VKV, dá se to sladit na střed filtrů a stupnici „vyřešit“ pocuknutím reference fázáku, ale pokud to mělo i jiná pásma, tak se zase zásluhou tohoto činu rozbila stupnice tam.

Mimochodem, pokud se něco měří near field sondami, není od věci se přesvědčit, že to, co vidím, pochází opravdu z měřeného zařízení. To jsem v tomto případě udělala tak, že jsem prostě vypnula šumový generátor.

 

Ano, rozpovídala jsem se tu trochu o praktických věcech a o tom, jak se slaďují přijímače. Patrně se tomu v budoucnu budu věnovat trochu více, totiž většina lidí to umí tak, jak se to dělalo v roce 1960, protože to tehdy prostě jinak nešlo. Možná by nebylo od věci probrat i to jak se to dělalo v minulosti u AM přijímačů, tj. pomocí AM generátoru a elektronkového voltmetru, mohli bychom si popovídat i věcech jako byl multivibrátor, protože ta věc dokáže být praktická dodnes, přičemž bych mohla uveřejnit i doposud nezveřejněnou konstrukci jeho „vylepšené“ verze.