Niki Bretschneider

nebo nechápu jak to má fungovat. Pro testy analogové části telegrafního dekoderu potřebuji přerušovaný tón. Použít na toto burst mód není úplně ideální, protože burst začíná i končí na začátku periody nosné, přičemž v pauze je ticho, což řekněme usnadňuje práci fázovému závěsu v demodulátoru, nicméně na první testy by to stačit mělo. (V pokračování po tom budu muset hodit nějakými pseudonáhodnými daty a přimíchat do signálu šum, nicméně to se daného tématu netýká.) Setup 1:  CH1 na kmitočet 600Hz , sinus , CH2 na kmitočet 1Hz , obdelník , duty cycle 50% , phase 0 , MOD v režimu BST 300 period. Půlvteřinové pípání s vteřinovým opakováním na CH1 , náběh modulace souhlasí se sestupnou hranou CH2 (a nejde to zaboha změnit), nicméně toto je OK. Setup 2:  dtto jen počet period nastaven na 50 , takže pípání nemá ½ vteřiny, ale 1/12 vteřiny ( 8.33% ). Náběh modulace se stále shoduje se sestupnou na CH2 , takže pořád OK. Setup 3:  dtto jen duty cycle CH2 nastaven na 16.5% . Očekávám, že

 

 Taky jste si tuhle pitomost koupili, taky, taky? No jistěže jsem si tuten vynález koupila, no a protože jsem sklerotická, koupila jsem si ho dvakrát. Odložila jsem to s tím, že by to snad teoreticky šlo použít na nějaké cívky či transformátory a že teda ten šlak (nebo co to je) by z toho mělo jít oškrábat. Toto zjištění ostatně udělalo více lidí v mém okolí, takže jsem to považovala za výrobek na dvě věci a dál to neřešila, tedy až do dneška, kdy přišlo osvícení. Já si vybavuji, že se něco takového prodávalo už za mého mládí a že si to lidé chválili a snad to i používali, takže úplná pitomost by to být neměla, spíše historický produkt. Takže co se od té doby změnilo? Tak především pájíme bezolovem, což implikuje i změnu tavidla a pájelo se trafopáječkou. Takže něco z toho by to mohlo být. Trafopáječka a bezolovo, to dohromady nefunguje, čili toto nemá smysl ani zkoušet, že to s moderní slitinou a moderním tavidlem nedopadne dobře už vím, to se dá používat pouze v kombinaci se slitina

Při práci s analogovou technikou, typicky operačními zesilovači, jsme nejednou postaveni před nutnost použití symetrického laboratorního zdroje. Nejsnadnějším řešením je použít dva laboratorní zdroje řazené v serii, bohužel toto řešení má určité nevýhody a to i přesto, že použijeme laboratorní zdroj, který umí výstupním napětím sledovat napětí druhého ze zdrojů. Navíc musíme takový zdroj/zdroje mít. Osobně jsem dlouho používala zdroj  AUL210 , který takovou funkcionalitou nedisponoval, což znamenalo, že přechod do režimu  CC způsobený přetížením jedné ze stran zdroje způsobil vysunutí nuly ze středu, což neslo další následky. Protože se jedná o obvyklý problém, navíc mnozí nemají dva laboratorní zdroje, rozhodla jsem pro konstrukci přípravku, který vytvoří umělý střed. Tímto způsobem lze vytvořit umělý střed prakticky u libovolného laboratorního (či jiného) zdroje. Omezení konstrukce Patrně největším omezením je omezení výkonové. Je třeba si uvědomit, že přivedeme-li na přípravek ř

Občas se objevují konstrukce audio zesilovačů obsahující rezistory, které nejsou deklarovány jako bezindukční — ony typické keramické „kostky“. Autor za takový počin obvykle dostane nemálo vynadáno, nicméně jaká je vlastně indukčnost onoho rezistoru? Pro svoje měření jsem se rozhodla použít rezistor 330mΩ/5W , protože to považuji za typickou hodnotu, která se v takových zesilovačích vyskytuje, navíc si myslím, že bude relativně snadné zde něco změřit, totiž díky nízkému odporu je rezistor konstrukčně poměrně blízko cívce. Jaká může být indukčnost takového rezistoru. Pokud bych jej prohlásila za cívku a chytila se vnějších rozměrů (nevím jak vypadá zevnitř), mohu uvažovat o vzduchové (obecně mi jde o to, že μ=μ₀, víceméně) cívce o délce kolem řekněme 1"  a průměr může být řekněme ¼" . Rámcově. Počet závitů je otázkou, budu uvažovat, že by jich tam mohlo být řekněme alespoň pět. Reálně tam těch závitů asi bude víc. Indukčnost potom jde vypočíst podle L=(μ·N²·S)/l , tedy L=(μ·N

…aneb proč si takhle v sobotu nepohrát s kusem drátu…a nenechat si namlátit od 200V . Ano, tvrdila jsem, že jsem v životě nedostala namláceno, no tak už to tvrdit nemohu. Přesněji řečeno mohu, nikdo u toho nebyl, mohla bych to zapřít. V tomto článku se dozvíte jak změřit charakteristickou impedanci a koeficient zkrácení vedení pomocí nanoVNA . Základní fakta Vedení je něco jako roura od kamen, když do ní zařvete, vrátí se vám ozvěna. Pokud pošlete pulz do nezakončeného vedení, vrátí se vám zpět do vstupu. Pokud pošlete pulz do zkratovaného vedení, vrátí se vám v opačné polaritě. Pokud pošlete pulz do vedení zakončeného zátěží rovnou charakteristické impedanci vedení, pulz se zcela zpracuje v zátěži a nevrátí se. Dále platí, že pokud je zátěž větší než charakteristická impedance vedení, vrací se pulzy ve stejné polaritě, je-li menší, vrací se v opačné polaritě. Pulz doběhne na konec, odrazí se a vrátí se na začátek. To mu chvíli trvá. Elektromagnetické vlnění (ne prosímvás elektrony

Před 30 lety jsem postavila blikající vánoční hvězdu z trojice samoblikajících LED v serii s paralelně spojenými dalšími LED, což vytvářelo efekt náhodného blikání, dvě samoblikající LED neblikají se stejnou periodou, navíc pochopitelně rozblikají ve svém rytmu vše, co je s nimi v serii. Po mnoha letech už byla původní hvězda poněkud „unapetytlich“, prach a jiné nečistoty pochopitelně vykonají svoje, to i v případě, že je ta věc používána toliko o Vánocích, navíc původní myšlenka se samoblikajícími LED už byla poněkud zastaralá (byť tehdy byly samoblikající LED novinkou, to bylo po revoluci takto prakticky se vším). Do toho mi ono blikání připadalo poněkud divoké, možná je to věkem (tehdy jsem byla mladá a progresivní, kdežto dnes jsem nad hrobem), možná něčím jiným, prostě přišel čas na redesign. Rozhodla jsem se pro malý jednočipový systém ATtiny13 (konstrukce vznikla v roce 2019, ovšem nikdy k ní nevznikl psaný návod, video s návodem bylo z youtube smazáno protože porušovalo prav