Drát s pájitelnou izolací

 Taky jste si tuhle pitomost koupili, taky, taky? No jistěže jsem si tuten vynález koupila, no a protože jsem sklerotická, koupila jsem si ho dvakrát. Odložila jsem to s tím, že by to snad teoreticky šlo použít na nějaké cívky či transformátory a že teda ten šlak (nebo co to je) by z toho mělo jít oškrábat.

Toto zjištění ostatně udělalo více lidí v mém okolí, takže jsem to považovala za výrobek na dvě věci a dál to neřešila, tedy až do dneška, kdy přišlo osvícení. Já si vybavuji, že se něco takového prodávalo už za mého mládí a že si to lidé chválili a snad to i používali, takže úplná pitomost by to být neměla, spíše historický produkt. Takže co se od té doby změnilo? Tak především pájíme bezolovem, což implikuje i změnu tavidla a pájelo se trafopáječkou. Takže něco z toho by to mohlo být.

Trafopáječka a bezolovo, to dohromady nefunguje, čili toto nemá smysl ani zkoušet, že to s moderní slitinou a moderním tavidlem nedopadne dobře už vím, to se dá používat pouze v kombinaci se slitinami obsahujícími bismut, které ovšem obecně spíše nefungují — životnost spojů je mizerná, rozpadají se. Bezolovo s přídavkem mědi a stříbra je něco úplně jiného, to funguje velice dobře. Takže co zbývá? Použít eutektickou slitinu cínu s olovem. Zkusila jsem variantu s přídavkem mědi od Stanolu a to od toho vyloženě odskakovalo, nicméně následně jsem zkusila Kovohutě Příbram, což je asi tak největší hnůj, který jsem kdy potkala, ovšem totéž se dá říct o socialistických trubičkových pájkách, tudíž se to dá řekněme použít jako přímá náhrada a tudíž jsem v tom viděla určitou naději na úspěch. Vypadalo to už trochu nadějněji, nicméně pořád se to nechytalo. Cesta je asi správná, ale pořád dělám něco blbě.

No jistě, tehdy se všechno topilo v kalafuně, eumetolu a podobných gebudzinách. No, po dlouhém hledání jsem našla kalafunu. A to bylo přesně to, co to chtělo. Brutálně přepálená kalafuna. Proboha jakou teplotu má to očko v trafopáječce? Já to v životě neměřila, takže přišel čas to změřit.

Čekala jsem, že to bude hodně, ale 536°C jsem opravdu nečekala. Až vám bude zase nějaký staromil tvrdit jak se kvůli bezolovu přehřívají při pájení vývody součástek a současně na vás tasí trafopáječku, pošlete ho prosím do prdele. 536°C opravdu nedostanete ani z T12 hrotu, což je asi tak to nejdivočejší, co se dá sehnat.

Toto zjištění mne přivedlo na další myšlenku. Mám tady dvě trubičkové pájky, jejichž vlastností je to, že se to skoro nedá roztavit a to i v případě, že ten T12 hrot tlačíte na 400°C, což už pro něj definitivně není dobré. Jeden vynález značky Kaufhlad, druhý z vietnamského shopu značky Hüli. Začala jsem tím z vietnamského shopu. Hůůlilo se z toho nemálo, kam se na to serou Tušimice. Bylo to něco asi jako když zkřížíte holandského pracovníka — kvalitáře z továrny na výrobu lehkých drog s autobusem plným indů a upáleným bezdomovcem. Přestože jsem toho v životě vyhulila fakt hodně, včetně takových zázraků jako je kostelní kadidlo míchané s urologickým čajem, toto mne svou intenzitou opravdu překvapilo. Byla to neskutečná síla, nicméně ten zatracený drát se tím pocínoval naprosto bez problémů. Zkusila jsem Kaufhlad. Kaufland Kaufland über Alles, něco tak strašného jsem v životě nezažila. Během pěti vteřin přestalo být v místnosti vidět. Po paměti jsem otevřela okno a dým se vyvalil. Klesl dolů na dvůr, kde porazil jakési zedníky, kteří v průměru vykouří karton cigeret značky Clea za den, takže jsou na leccos zvyklí. Na toto ovšem nikoliv. Zdatně se dávili asi půl hodiny než to milosrdný vítr odvál kamsi k Petřínu, kde z toho smradu všem veverkám pukly hlavy. Když se tady konečně vyjasnilo do té míry, že začalo být v místnosti i něco vidět, zjistila jsem, že se ten drát opět bez problémů zapájel. 

Takže závěr je z toho takový, že na tenhle vynález potřebujete trafopáječku, cín z Kaufhladu, kalafunu a hasičský dýchací přístroj. Ne, opravdu tu blbost nemíním používat, ale těší mne, že se mi podařilo pochopit jak to má fungovat. …teď jen doufám, že na mne nepříjdou ochránci veverek…