O recenzích, aneb je to hloupá nebo chytrá strategie?

Známe to všichni, čtete recenzi nějakého měřicího přístroje a v určitém momentě dojdete k závěru, že recenzentem popisovaná „vada“ („bug“) přístroje není ani tak vada přístroje, jako problém mezi židlí a přístrojem. Jak se s vývojem postupně stávají komplexní měřicí přístroje cenově dostupnějšími, nastává stále častější situace, kdy dotyčný „recenzent“ z řad lidu prostě na daný přístroj nestačí, jelikož chybí nějaké základní znalosti nezbytné k pochopení funkce toho přístroje. Celkově lze tyto „výbuchy“ popsat jako nepochopení prosté reality, ve které není měřicí přístroj mýtickou vševědoucí Pitií na Dreifußu, ale nějak fungující součástí analyzovaného obvodu. A z toho plynou určitá omezení, která jsou zřejmá v momentě, kdy člověk pochopí jak daný přístroj funguje.

Abych byla krapet konkrétnější, v případě, kdy došlo k osvícení (ale to předbíhám), šlo o RLC metr. Většina běžných „recenzentů“ tragicky selže už u osciloskopu, přičemž na věci jako vektorák si už netroufnou (s vyjímkou radioamatérů, ale jejich bláznivé počínání by vydalo na celou knihu…možná i dvě). Dnes poměrně slušný RLC metr pořídíte za litr, čímž padá jedna z překážek, v základním provedení měří řekněme na kmitočtech do 10 až 100kHz, takže padá i posvátná hrůza, současně ale mezi jednoportovým vektorákem a RLC metrem není až tak velký rozdíl, minimálně z hlediska matematiky, která se za tím schovává, no a to je kámen úrazu. RLC metr obsahuje zdroj harmonického signálu, který posílá do DUT, přičemž měří napětí na DUT a proud přes DUT a to včetně fáze. Jak to dělá? Vzorkuje ve fázi s budicím signálem a podruhé s časovým zpožděním odpovídajícím čtvrtině periody, tedy s fázovým posunem π/2. Ono to většinou vzorkuje čtyřikrát za periodu s tím, že v těch dvou zbývajících vzorcích si to vezme zápornou stranu, čímž se velice efektivně odstraní stejnosměrný posun…a to jak ten, který je způsobený vnějším BIAS napětím, tak ten způsobený nesymetrií snímacích zesilovačů. Pokud se budeme bavit o měření proudu, tak tam je to krapet komplexnější, protože pomocný zesilovač strká do obvodu DUT proud přes dolní proudovou svorku tak, aby dolní napěťovou svorku udržoval na nule, přičemž proud se potom měří přes úbytek na rezistoru mezi pomocnou smyčkou a dolní proudovou svorkou, horní napěťová svorka potom měří napětí, neb na té dolní máme spolehlivě nulu, no a přes horní proudovou svorku je DUT buzen z generátoru o dané vnitřní impedanci (většinou přepínatelných 20Ω a 100Ω). Výsledkem je přímá a kvadraturní velikost napětí a přímá a kvadraturní velikost proudu. Zobrazované údaje přístroj počítá z těchto čtyř hodnot zabudovanou matematikou. V tento moment asi většině lidí začne zcela intuitivně docházet podstata — máme napětí, máme proud, tedy máme odpor. Jenže my měříme střídavě a krom amplitudy máme ještě fázi obého (vektorové měření…všechno, co používá komplexní čísla k interpretaci fáze harmonického signálu je „vektorové“…zhola jedno, zda je to „vektorový“ signálový analyzátor, tedy VSA, měřič dvoj-/více- branů, tedy VNA, nebo generátor, tedy VSG…). Ano, moderní RLC metr měří komplexní impedanci DUT, nikoliv kapacitu, indukčnost, atd. Pokud se bavíme o komplexním čísle, máme ho zapsané buď jako modul (absolutní hodnotu) a fázi, nebo jako součet reálné a imaginární složky, no a fyzikální rozměr součtu odporů jsou obvodové prvky řazené seriově, čímž se dostávám k seriovému modelu, kde máme vždy kladnou reálnou složku (protože DUT je pasivní, negeneruje energii, to je mimochodem docela klíčová věc) a kladnou nebo zápornou imaginární složku. Pokud převládá reálná složka, indikujeme rezistor, pokud máme kladnou imaginární, indikujeme cívku, no a u záporné imaginární indikujeme kondenzátor, přičemž známe imaginární složku, známe kmitočet, z čehož snadno vydolujeme buď indukčnost, nebo kapacitu. No a u kapacity budeme reálnou složku indikovat jako R_S, neboli ESR, atd…

Krom takzvaného seriového modelu máme ještě paralelní, aneb paralelní kombinace admitancí je jejich součet, admitance je převrácená hodnota impedance atd., myslím, že už chápete podstatu – celé je to jen matematika a pokud si řeknete o nesmysl, tak ho dostanete. Čili pokud budete trvat na indukčnosti a předhodíte RLC metru kondenzátor, dostanete zápornou indukčnost, pokud budete trvat na kapacitě a předhodíte RLC metru indukčnost, dostanete zápornou kapacitu. Nemá smysl se kvůli tomu rozčilovat, není to bug, je to naopak velice užitečná věc, protože tím dokážete z matematiky přístroje vydolovat převrácenou hodnotu kapacity i převrácenou hodnotu indukčnosti…tedy pokud vám to neukáže místo toho nějaké chybové hlášení.

Druhou věcí, kterou pán v inkriminované recenzi poněkud nedal, byla manuální volba rozsahu. Rozčiloval se nad tím, že „měří kapacitu, ale rozsah je indikovaný v Ω a ještě řádově špatně…“. Kdyby trochu přemýšlel, došlo by mu, že ten rozsah se týká měřených impedancí, potažmo zisku měřicích zesilovačů proudu a že pokud bude měřit na 1kHz kondenzátor s kapacitou v μF, nebude 200kΩ asi úplně správnou volbou rozsahu a hlášení OL se asi těžko může divit. Obdobně se asi nejde divit tomu, že kondenzátory v jednotkách pF nepůjde měřit na kmitočtu 120Hz, či kondenzátory ve stovkách μF nepůjde měřit na 100kHz, je to přístroj za litr pane bože. Stačí si představit jak mrňavé by tam ty signály byly, jenomže to by musel poněkud chápat jak ten přístroj funguje.

No přiznám se, že mi z takové recenze asi rupla žilka, protože jsem následně den tahala nohu a bylo mi nějak divně (no tohle nedokázal ani Bekr…takže definitivně není nejlepší). Když jsem to pak večer ležíc na posteli (protože jsem jaxi úplně nedokázala dolézt ke stolu) dávala k lepšímu a vypadalo to, že mě trefí podruhé a tentokrát pořádně, došel mi detail. Řvala jsem něco jako „Ti číňani jsou úplně pitomí, posílat celkem schopný přístroj takovým exotům, kteří tomu udělají leda reklamu, kterou nikdo nechce, protože nechápou…“ když přišlo osvícení. Moment! Je tohle opravdu reklama kterou nikdo nechce? Ten recenzent je zjevně mimo a prohlašuje za chyby něco, co chybami prostě není, jenomže příčetný člověk si tohoto všimne (a vyprdne se na něj dřív, než mu rupne žilka), takže z pohledu příčetného člověka takováto negativní recenze nezmění vůbec nic, protože takového exota nikdo příčetný sledovat nebude. Přesto ale nějaké sledující ten člověk má, typicky ještě větší exoty než je on sám. No a ti si to na jeho radu nekoupí, takže to následně nebudou vracet, případně nebudou bombardovat prodejce/výrobce nesmysly, což v konečném důsledku snižuje prodejní náklady. Tohle není čistá spotřebka, nejde o to zaplavit trh a prodat to všem. Jde o to prodat to lidem, kteří ten přístroj budou používat k vlastní spokojenosti, zásluhou čehož prostě proběhne obchod a tím to pro prodejce končí. Zisk z prodeje bez rizika dalších nákladů.

Co se stane když prodám silné polozávodní auto člověku, který neumí pořádně řídit? Zkurwí ho. To nemůže dopadnout jinak. A bude se domáhat záruky a bude dosti komplikované ji neuznat, čímž se dostáváme ke sprostému slovu „spotřebitel“, neboli ten, co věci „spotřebuje“, tj. xindl, který vlastní tupostí zničí zařízení a následně se dožaduje záruční opravy. Strategie, kdy zařízení pošlu netříděné skupině influencerů, z nichž každý má pod sebou lidi na řekněme srovnatelné úrovni, vypadá blbě jen na první pohled. Někde to bude fungovat, na tomhle místě se přístroj zpropaguje potencionálním zákazníkům, kteří jsou na úrovni ten přístroj zvládnout. No a pak tam budou ti, kteří jej nezvládnou, v „upřímné recenzi“ prohlásí, že ne, no a všichni jejich následovatelé budou vědět, že „to ne, to je špatné“, čímž se prodejce/výrobce elegantně zbaví zákazníků, se kterými by byly leda problémy, tedy náklady. Tohle není pitomé, to je geniální. Ne, definitivně nejsou pitomci, tohle je naopak perfektně zvládnutý marketing. To, co vás živí, je zisk, ne prodeje.

Mohlo by to fungovat i obráceně? Tj. vyrobím shit, který ale dobře vypadá, nebo má nějakou funkci adorovanou těmito potřeštěnci, kteří tu věc nikdy nebudou používat na hraně možností? Mohlo by. Mezi příčetnými lidmi se zjistí, že je to shit, no a nikdo to nekoupí, takže odtud problém nepříjde, ale vytvoří to zákazníky mezi těmi druhými z nás. Takové ty levné multimetry, které mají do přesnosti daleko, ale zato mají expresně rychlý test kontinuity. Nebo nářadí po kterém je prd, ale má desetimetrovou síťovou šňůru?

Je tento přístup k obchodování totální blbost, nebo je to geniální?

Pořád nevím, přemýšlím o tom, ale čím víc o tom přemýšlím, tím chytřejší mi to připadá. Ta jednoduchost provázená spolehlivostí…jen se k těm zákazníkům chováte trochu jako ke zvířatům, to je asi to, co mi pořád vadí. Jakýsi vnitřní odpor, že takhle se přece k lidem chovat nemůžu, že to už je trochu moc i na mne. Coby laowai asi pořád ještě mám nějaké, ehm, rezervy. 

Update: Našla jsem další kousek do sbírky: https://www.youtube.com/watch?v=D7hhuR_0lNs Ten zdroj reálně problém má, to, že se jde oběsit firmware, je jednoznačně bug. Ale reakce toho zdroje na podivně se chovající zátěž tím, že vypne, je užitečná funkce, kterou mnoho laboratorních zdrojů postrádá…jen by se u toho nemusel oběsit firmware, ale ono se to viditelně stává jen někdy. Kdyby ten člověk alespoň trochu teoreticky přemýšlel nad tím, co dělá. Pokud to vezmu čistě teoreticky, na výstupu toho zdroje je 5V. Když k němu připojít ten rezistor, což lze modelovat jako seriovou kombinaci odporu a indukčnosti, přičemž ta indukčnost se postaví do cesty proudu, čili tento bude (už jen kvůli parazitní indukčnosti toho rezistoru) nabíhat pomalu. Regulační smyčka zdroje má konečnou rychlost, čili 5V špičku tam musí mít vždy, jde o to, jak bude široká, což je dané rychlostí regulační smyčky a parazitními indukčnostmi. Jenže v tom systému jsou reálně i kapacity, čili ono to s určitou pravděpodobností bude i chvíli kmitat. No a teď jde o to, kolik z té reality pochytá ten osciloskop, čímž se dostávám k druhému stupni tragedie. Totiž, ten děj bude napříč opakováními stejný, to, jakou špici chytí je dané pouze tím, jak se potká padající napětí s vzorkováním toho volně (a velmi pomalu) běžícího osciloskopu. No a jak vidíte, většinou se to potká tak, že to neukáže nic, nebo to ukáže řekněme 3.5V či obecně jeden vzorek někde mezi těmi dvěma ustálenými hodnotami, přičemž je věcí náhody jak se ten jediný vzorek časově potká s vlastním přechodovým jevem. Správným řešením je naopak velice rychlá časovka a single trigger, v tento moment dostane alespoň opakovatelné výsledky. Takže si to shrneme. Ten člověk nedokáže analyzovat přechodové jevy (ani intuitivně), neumí zacházet s osciloskopem. Celá ta myšlenka přišla od jeho sledujícího, který na tom byl viditelně podobně, přičemž (a tady už se pouštím na tenký led) jde podle mého názoru o boj s dominantní kapacitou na výstupu laboratorního zdroje provázenou přetlumenými regulačními smyčkami, která hobíkům hází vidle do takového toho pocitu, že „když mají zdroj s proudovým omezením, tak mohou zkratovat kdykoliv cokoliv a nic se tím nezničí“, což je něco, co pramení z nepochopení elementárních základů. Prostě zdroj je všemohoucí a vševědoucí a nidky nedopustí…a když dopustí, tak je vadný, náááno? Pro mne je ale podstatné, že to krásně zapadá do mé teorie.